Psychoterapie může být zbytečně tajemná, kdy si pak člověk není jist, co ho tam vlastně čeká. O psychoterapii pak koluje mnoho mýtů, které nám pak brání si vyhledat podporu, když ji potřebujeme.
Tady jsou shrnuté nejčastější mýty a popis toho, jak to vypadá v realitě spíš.
-2/w=1200,quality=90,fit=scale-down)
MÝTUS č.1: Na terapii chodí ti, kterým je nějak špatně nebo jsou ve strašné krizi
Do psychoterapie nemusíme jít jen když jsme v hrozné krizi. Naopak včasné zahájení psychoterapie může zabránit, aby nám nakonec bylo takhle špatně. Psychoterapie je o žádoucí změně v našich životech, je v podstatě jedno jakých. Pokud chcete pozitivní změnu a psychoterapie se zdá jako dobrý nápad, pojďte ji zkusit. Správný psychoterapeut*psychoterapeutka nikdy nikoho neodmítne, protože je problém “moc malý”. Z mého pohledu nic jako malý problém neexistuje, existuje jen touha ke změně.
MÝTUS č.2: Na psychoterapii chodí ti, co si neumí svoje problémy vyřešit sami
Psychoterapie není známkou toho, že si svoje problémy neumíme vyřešit sami, nebo že jsme slabí. Naopak je znakem velké síly a schopnosti se o sebe postarat, když pro sebe dokážeme vyhledat podporu. Psychoterapie nám může dát přijímající prostor na efektivnější vlastní řešení svých problémů.
MÝTUS č.3: V psychoterapii mi poradí, co mám dělat se svým životem
Psychoterapeti sice mají nějaké zkušenosti a expertízu, ale málokdy skutečně radí. Mohou nabídnout svůj pohled, nebo nějakou myšlenku, ale nebudou mít zázračné řešení, protože to jsou klienti*klientky, kteří jsou experty na svůj život. Proces psychoterapie tak víc vidím jako společnou práci hledání toho, co pomůže, než aby psychoterapeut byl expertem, který udílí zaručené rady.
MÝTUS č.4: Psychoterapeutka*psychoterapeut většinu dobu prostě jen mlčí
Ačkoliv někteří psychoterapeuti*psychoterapeutky často v terapii mlčí, zdaleka to není jediné, co dělají. Kladou otázky, aktivně naslouchají a iniciativně se podílí na procesu terapie. Každý ale pracuje jinak a je tak dobré hledat někoho, kdo nám sedne svým stylem, takže se nebojte se na takové věci svého vybraného terapeutka či terapeutky předem zeptat.
MÝTUS č.5: Psychoterapie přinese výsledky až za několik let
Vůbec ne! Každý potřebujeme jinak dlouhou a intenzivní podporu i podle tématu, se kterým přicházíme. A jsou i psychoterapeuti, kteří se specializují na krátkou terapii, která zabírá třeba 4-8 sezení. Samozřejmě změny v takovém krátkém čase mají své hranice a nelze tak čekat, že se stane zázrak a celý náš život se úplně převrátí, ale na pozitivní změny rozhodně není třeba čekat roky.
MÝTUS č.6: V psychoterapii se vždycky bavíme o dětství
Někdy je dětství důležitým tématem, jindy ne. Vy určujete, co je pro vás užitečné a čím se chcete zabývat. V psychoterapii se soustředíme i na současnost, současné vztahy, myšlenky a situace, které řešíte. Věnujeme se i budoucnosti a co si pro sebe v životě přejete.
MÝTUS č.7: Terapie je stejně dobrá jako povídání si s kamarády.
Kamarádi můžou velmi pomoct a někdy lépe než psychoterapie. Někdy jindy ale zas potřebujeme spíše psychoterapii. Kamarádi jsou nějak začleněni v našich životech a mají od nás taky své požadavky. V psychoterapii je prostor jen pro nás, kde my a naše potřeby jsme to nejdůležitější. Navíc psychoterapeuté*psychoterapeutky jsou experti na tento proces, vědí, kdy a jak se na co ptát a jak to co nejlépe zužitkovat.
MÝTUS č.8: Psychoterapie je jen o vypovídání se
Vypovídání se může být velikou součástí psychoterapie, pokud to tak chcete. Ale stejně tak hledání a plánování řešení nějaké situace, nácvik nějakých nových dovedností, hledání nových úhlů pohledu…Psychoterapie je prostorem, kde nejste sami na to, co řešíte a společně plánujeme, jak dosáhnout změn, které si pro sebe přejete.
MÝTUS č.9: V psychoterapii musím popsat všechno, co se mi stalo.
Můžete mluvit o čem chcete a co je pro vás užitečné. Ale pokud se chcete věnovat konkrétní situaci, která se děje nyní, je to úplně v pořádku. Pokud o něčem nechcete mluvit, nemusíte. Je to váš proces, který půjde vaším tempem za vašich podmínek.
MÝTUS č.10: V psychoterapii mě analyzují a hodnotí
Terapeuti*terapeutky nehodnotí vás, téma se kterým přicházíte, ani váš život. Přemýšlí nad tím, o čem mluvíte, na co se vás zeptat, jak vám pomoci nejlépe dosáhnout vašich cílů. Pokud ale k terapeutům zrovna přijde hodnotící myšlenka (jsou to také jenom lidé), je jejich povinností zařídit, aby negativně nezasáhla vaši terapii. Máte právo se v psychoterapii cítit přijatě a bezpečně.